Dvacet let od fraktury lebky: zranění, které Petru Čechovi dalo helmu i nový život

Přesně před dvaceti lety se kariéra nejlepšího českého brankáře historie zlomila v jediné vteřině. Petr Čech se na hřišti Readingu vrhl pod nohy Stephena Hunta, utrpěl frakturu lebky a hřiště opouštěl na nosítkách. V nemocnici pak strávil deset dní a dlouho nebylo jisté, zda se vůbec vrátí mezi tyče.

Dny, na které si nepamatoval

Ačkoliv brankář Chelsea nebyl v ohrožení života, první dny po operaci byly náročné pro něj i pro jeho nejbližší. Lékařům opakovaně nedokázal odpovědět na základní otázky, jako je vlastní jméno nebo aktuální rok.

„Probudil jsem se, lidi mi vysvětlili, co se stalo, ale za 15 minut jsem byl vysílený a zase jsem usnul. Když jsem se probral, už jsem zase nic nevěděl,“ popisoval Čech s odstupem.

Protože se do branky vrátit nemohl, hledal náhradní vyžití. Do pokoje s trofejemi, dresy a fotografiemi si pořídil kulečníkový stůl. „Něco mi tam chybělo a tu mezeru vyplnil kulečník,“ řekl dva měsíce po zranění pro iDNES.

Helma, která se stala symbolem

Návrat přišel rychleji, než kdokoliv čekal – tři měsíce po úrazu nastoupil proti Liverpoolu, poprvé se speciální ochranou hlavy připomínající ragbyovou helmu. Kolem ní se zprvu dohadovali sponzoři kvůli logu, Čech si ji ale ponechal až do konce kariéry. Nebyla přitom bez nevýhod: podle brankáře mu mírně zhoršila periferní vidění i sluch. „Bez ní bych si věřil víc. Prostě vás to ovlivňuje,“ přiznal později.

Ani helma nebyla stoprocentní zárukou. V roce 2011 inkasoval ránu do hlavy proti Fulhamu, první poločas ještě dochytal, v kabině už ale nedokázal vstát a putoval do nemocnice. O několik měsíců později si zlomil nos a na barážový duel o EURO 2012 proti Černé Hoře přidal i ochrannou masku, takže připomínal spíš hokejového gólmana.

Bubny, jazyky a hokejová štace

Pauzy i následná léta ho nasměrovala i mimo fotbal. Hru na bicí objevil přes konzolovou hru Rock Band po boku Carla Cudiciniho, videa pak zveřejňoval na YouTube a odehrál koncerty s kapelami Eddie Stoilow nebo Mirai. V kabině vynikal také jazykovým talentem – vedle němčiny a angličtiny si v Rennes osvojil francouzštinu a díky španělsky mluvícím spoluhráčům i španělštinu, takže na obránce volal pokyny v různých jazycích.

Po osudovém zranění stál Čech v brance ještě téměř třináct let a získal celkem čtyři Zlaté rukavice pro nejlepšího brankáře Premier League. Fotbalovou kariéru uzavřel v roce 2019 a vzápětí přesedlal na hokej. Nastoupil v třetí anglické lize, jednou si zachytal i v nejvyšší soutěži za Belfast a dnes působí ve čtvrté divizi za londýnské Haringey Huskies, kde v minulé sezoně odchytal čtyři zápasy a smlouvu si prodloužil i na tu aktuální.