Právo místo morálky: proč sportovní arbitráž otevřela Rusku cestu zpět na hokejová MS

Rozhodnutí sportovní arbitráže CAS, které vrací Rusko do soutěží Mezinárodní hokejové federace, vyvolalo vlnu rozhořčení. Jeho jádro přitom neleží v morálce, ale v procesním právu. Arbitráž neposuzovala, zda je ruská účast na mistrovství světa správná, nýbrž zda měla IIHF pro svůj zákaz oporu ve vlastních pravidlech a dostatek důkazů. Ani jedno se podle soudců nepotvrdilo.

Bezpečnostní důvod, který se nepodařilo doložit

Klíčová je formulace, kterou IIHF zvolila už na jaře 2022. Rusko tehdy vyloučila nikoli za válku na Ukrajině, ale z bezpečnostních důvodů – kvůli obavám z toho, co se stane, až se zástupci agresora objeví na mezinárodní akci. Šlo zřejmě o právní obezličku: stanovy federace neumožňují trestat členský svaz za geopolitické činy jeho vlády. Kdyby IIHF argumentovala morálkou a solidaritou s napadenou Ukrajinou, šlo by právní terminologií o jednání nad rámec svěřených pravomocí.

Volba bezpečnostního argumentu ovšem federaci zavázala, aby ho uměla doložit. CAS konstatoval, že IIHF nepředložila dostatečné a konkrétní důkazy o reálném riziku pro hráče, funkcionáře či diváky, které by znemožňovalo konání turnajů za účasti ruských týmů. Samotná politická situace k plošnému distancu podle arbitráže nestačí. Morální úmysl přitom neomlouvá procedurálně chybný postup.

Proč olympijský případ dopadl jinak

Arbitrážní praxe dlouhodobě vychází z principu, že sportovci a sportovní organizace by neměli nést přímou odpovědnost za politická rozhodnutí a vojenské akce své vlády. Plošný zákaz startu celých týmů je právně vnímán jako uplatnění kolektivní viny a diskriminace podle národnosti, což odporuje stanovám mezinárodních sportovních institucí i Olympijské chartě.

Nabízí se námitka: v roce 2024 tentýž CAS potvrdil suspendaci Ruského olympijského výboru. Tam se však arbitráž opřela o konkrétní porušení stanov. ROC oficiálně začlenil pod svou správu regionální sportovní organizace z anektovaných ukrajinských území – Doněcka, Luhansku, Záporoží a Chersonu – a narušil tím územní integritu Ukrajinského olympijského výboru. V hokejovém případě podobně hmatatelný delikt na stole nebyl.

Cesta přes národní legislativu

Alternativu nabídl Dominik Hašek, podle něhož by jednotlivé země měly zákonem nebo vyhláškou znemožnit ruským sportovcům start na svém území. Právně taková cesta schůdná je: například německý spolkový sněm může přijmout usnesení či novelizovat cizinecké předpisy, podobně jako už učinily vlády v Česku, Polsku a pobaltských státech. Má to ale druhou stranu – IIHF by v takovém případě měla právo odebrat dané zemi pořadatelství šampionátu.